Ratko Mladić a válka, která odmítá zemřít

Britské listy.cz 02.09.2026 06:45 Ratko Mladić zemřel v nemocnici v Haagu jako pravomocně odsouzený pachatel genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Nezemřel jako nepochopený voják, kterému dějiny odmítly přiznat jeho pravdu, ani jako oběť propagandy vítězů, nýbrž jako člověk, jehož vina byla po léta skládána z rozkazů, záznamů, svědectví, vojenských hlášení a masových hrobů. Není důvod jeho smrt oslavovat, protože biologický konec jednoho starého muže nemůže napravit nic z toho, co způsobil. Je však důvod být přesný: dožil pod dohledem instituce, která mu poskytla obhájce, lékaře, odvolání a všechna procesní práva, jež jeho oběti neměly ani několik minut před smrtí. Když jsem v prosinci 1996 poprvé přijel do Bělehradu, pozval mě tam srbský spolužák ze školy ve Spojených státech, abych viděl protesty proti Miloševićovu zmanipulování výsledků komunálních voleb. V ulicích byly tisíce studentů, učitelů, dělníků a rodin, které odmítaly dál žít ve světě vyráběném státní televizí. V letech 1997 až 2001 jsem pro brazilský Jornal do Brasil napsal dvacet reportáží o jugoslávském konfliktu, dlouho cestoval po poválečné Bosně a mluvil s lidmi ze všech stran války. Nejdůležitější poznání mi nepřinesl žádný generál ani ministr, ale zdánlivě laskavý dědeček, který si hrál se svými vnoučaty a po několika sklenkách slivovice mi ukázal lidské ucho naložené v chemikálii. „To bylo moje první," řekl.